noci

V září jsem si koupila nové boty na běhání. Od září jsem běhat nebyla. Vlastně, co si pamatuju, chodila jsem běhat někdy v osmý třídě, předtím než mě odvezli do nemocnice. Těžký soboty i neděle. Teď se rozhlížím po okolí. S nikým z těch lidí co vidím nechci mluvit, ani bych s nimi nenašla společnou řeč. Svazuje mě to mezi nimi, svazuje mě ta omezenost témat. Jen peníze, drogy a nešťastná láska, když se chci bavit o tom jak krásně rozkvétají stromy... A že je nádherný to jak už ráno zpívají ptáčci. Nasazuji si i druhé sluchátko, přestože stojím v hloučku lidí. Jen vrtím hlavou, když vidím jejich rty vyslovovat slova na mojí osobu. Nedokážu s nima existovat v tuhle chvíli. Už nedokážu slyšet jejich hlasy a potřebuju pryč. Kouř z cigaret, které skoro všichni kouří mě najednou strašně dusí, skoro jako by se mi motala hlava... Přestala jsem. Už jim je zima, a chytají mě za ruku že jdeme zase dovnitř, všichni už dokouřili. Vytrhávám si sluchátka a vracím se zpět, mezi lidi, mezi které nepatřím. Už se k nim nemůžu dál vracet, všichni jsme trochu jinde. Trochu jinak. Jdeme zpět dolů po schodech, svlíkáme si bundy a házíme je na gauče. Možná tu bundu vidím naposled, a venku jsou tři stupně. Tři hodiny ráno, kluci sou docela hodný a holky zkroucený. Dívám se jí do očí a vykřiknu že musím na bar. Potřebuju drink, teď hned. Je mi jedno jestli mě slyšela, jestli mi rozuměla. Vnímala mě? Otáčím se zpět, ale už tam není. Nacházím jí v náruči cizího týpka, ale ona nevypadá že by jí to vadilo, nikdy to nevadí. Vyslovuju na baru svoje přání a hledám peněženku. Upocenej týpek, který se objevil z ničeho nic trvá na tom že zaplatí za mě. Prázdnej úsměv a prázdný děkuju. On je taky prázdnej, myslí že mu dám za dva drinky. Chce tancovat, beru si svoje pití a jen prstem ukážu směrem k záchodům. Když cítím jeho ruku na mých zádech došlo mi, že jsme se blbě pochopili. Na hajzlech s tebou šukat nebudu, kurva. Protáčím oči a křičím na něj že jdu sama. Těžko říct, jestli mě přes hlasitou hudbu slyší, ale to už není můj problém. O to pití jsem se ho neprosila, takže mu nic nedlužim. Že je to ode mě hnusný? Jo, sem hnusná.  
Na záchodech potkávám holky, vylézají tří z jedné kabinky a pod nosem mají bílý prach. Jedný to setřu, ale ostatní jsou mi jedno. Chtějí abych šla na čáru s nima. Přestala jsem. Kopu do sebe svoje pití a skleničku rozbíjim o dlaždice na zemi. Koukají se trochu vyděšeně, ale vím že na to sou zvyklý. Dělám to vždycky. Odmítám jejich pozvání a zamykám se do kabinky. Nemaluju se, takže pokud se uprostřed party rozbrečím, nikdo to nepozná. Sedím na záchodové míse a brečím. Jsem lehce v náladě, takže to jde mnohem líp než jsem čekala. Sedím tam bezmála dvacet minut, vyplavuju ze sebe ten smutek, kterej je v podstatě bezdůvodnej. Kdybych věděla proč brečím, bylo by to všechno snažší. Mám to všechno umístěný v nevědomí. Nejspíš to je z toho, jak se na mě dívali ti dva kluci před klubem, nebo ten týpek na baru... Možná za to může barman. Utírám si oči, ale nechci se tam vrátit. Strach z toho, že odešli beze mě mě vyžene před záchody. Ten divnej typ z baru na mě pořád čeká, a já mám chuť otočit se a jít brečet nanovo, ale on mě zve na další drink. Když je někdo kretén, musíš z toho vytěžit co nejvíc. Nechávám ho koupit mi asi čtvrtý pití, když se ke mně začně přibližovat. Chce mě políbit. Je odpornej. Dám mu ruku na rameno a zatlačím směrem od sebe. Co nejdál. Vrtím na něj hlavou a on začíná vypadat nasraně. Čas zmizet. Běžím ke gauči kde jsem nechala bundu a beru si jí na sebe. Pohled se mi začíná klepat a všechno se tak divně vlní. Kdyby to nebyla tak zasraná situace začnu tleskat. Jemu za to, jak je jednoduchej a sobě za to, že mě nenapadlo, že mi hodí něco do pití. Vycházím schody, před klubem potkávám kamarády. Zase kouří. Všichni jsou sjetí a šťastní. Já sem sjetá a nasraná. Po víc než půl roce jsem sjetá a vůbec se necítím dobře. Ptají se mě na toho týpka a sledují mi oči. Uhýbám pohledem a cítím se ještě hůř. Podle hodinek je půl páty ráno. Klub se zachvilku bude zavírat a zachvilku začnou zpívat ptáci. Snažím se jim to říct, ale neposlouchají.... Nikdy neposlouchali.
Tak jsem přestala.