V místnosti bylo ticho, a já neměla odvahu ani chuť ho přerušit. Byla jsem tady právě proto, že dokážu být ticho. Čas se zastavil, minuta měla snad tisíc vteřin a jedna vteřina trvala sto let. Vzduch, který byl okolo mě, mě kousal do holé kůže a štípal do očí. Když jsem se nadechla zaštíplo to v nose a...

Vždycky mě udělají nejšťastnější ta rozhodnutí, které od začátku zavrhuju a vnímám je jako to nejhorší co může vůbec přijít. V hlavě mám jako ideál krásy už pár let nastavené dlouhé vlasy. Říkám si, že pokud nebudu mít vlasy dorostlé do určité délky, nemůžu sama sebe považovat za krásnou. Takže se snažím co nejvíc podpořit růst vlasů, žeru různý...

Občas se to snažím dělat. Je to takovej můj zlozvyk, za kterej se na sebe zlobím nejvíc. Když poslouchám ty písničky, co jsem poslouchala dřív. Občas si obléknu doma oblečení, který jsem nosila dřív. Snažím se dát vlasy tak, jako jsem je nosila dřív a snažím se být tím, kým jsem byla dřív. Chybí mi holka, která tady už...

Říkám si, že to zvládnu. Ale nejde to. S každým trhnutím je to horší. Okolo mě je tma. Jsem vážně unavená, ráda bych spala. Ale nemůžu. Nedovolím si to. Snažím se sama sebe přimět abych udržela otevřené oči, ale zároveň bych udělala cokoliv pro hodinu spánku. Nemám na to nervy, takže když se začnou zavírat prostě je nechám. Vnímám...

Už jsem mohla být na cestě domů. Jenomže jak často se asi ještě ocitnu v prázdném bytě, u stolu s kostičkovaným ubrusem, ze kterého mi sklouzávají lokty když tohle píšu. V cizím bytě. Prostě si jen otevřít notebook v klíně a dát si nohu nahoru. Na ten ubrus. Pouštím si písníčku kterou nesnáším, protože miluju tuhle chvíli. Nějak to...

Začátky čehokoliv pro mě vypadají strašně a já si často přeju, aby to zase rychle skončilo. Nikdy si je neužiju, protože se bojím.Pořád mám ten blbej pocit, že něco udělám špatně. Ikdyž vlastně není co posrat, o tom jsou ty začátky. A až potom, s odstupem času se snažím vrátit do těch chvil, kdy tohle všechno bylo poprvé. Ale nejde...

Je to o té kombinaci barev, která mi na okamžik vyrazí dech. O tom, že se odstín džínové bundy kterou má na sobě tak nádherně hodí k tomu poslednímu proužku co má na ponožkách. Ten co je vidět jenom když si sedne do tureckého sedu. Pochybuju o tom, že si ho všiml ještě někdo kromě mě. Taky to je...

Nedávno jsem si koupila knížku. Byli jsme všichni v hospodě a všechno bylo super. Pak jsem chytla jednu ze svých nálad, chtěla jsem být sama. A tak jsem šla. Řekla jsem jim, že se jdu projít a v hlavě jsem měla jen to, že se chci ztratit. Přes ulici, naproti té hospodě kde jsme seděli byl antikvariát. Venku před...

Toastovač jsem vypla až o pár hodin později, než jsem ho zapla. Když toasty vyskočily hotové, dávno jsem ležela na zemi. Našel mě tam s nožem v ruce a myslel si, že jsem si chtěla ublížit. Chtěla jsem se jen v klidu nasnídat. Kdy mi moje hlava dá pokoj? Odnesl mě do postele, uložil mě a řekl, ať se...

Na nádraží mě jednou zastavil pán s tím, že prodává nějaký knihy o seberealizaci. Podle něj jsem vypadala jako někdo, kdo ji potřebuje. Prý ze mě cítil, že ta kniha je přesně pro lidi jako jsem já. Smála sem se tomu s ním, ruku na srdce, taky bych říkala sračky, kdybych to potřebovala prodat. Jedinej krok k seberealizaci kterej...

Nevím jak začít, nevím ani o čem psát. Vím jen proč to píšu. Často když něco zažívám, už si v hlavě formuluju věty, kterýma o tom budu mluvit, až se někdo zeptá. Jenomže většinou se nikdo nezeptá. Nikdo to nechce slyšet. A já nechci, aby tohle byl další zapomenutej večer, nad kterým přivřu oči a rychle projedu místa v galerii s fotkama s tím datem....

Přesvědčila jsem sama sebe o tom, že soustředit se jen na realitu pro mě bude to nejlepší. Brzo se mi to tak osvojilo, že mi přišlo zvláštní, že jsem to nikdy dříve nedělala. Jako bych se naučila vypnout svojí hlavu a svoje myšlenky. Bylo to jako mít na chvilku klid. Vždycky jsem měla v hlavě tak moc lidí, tolik smyšlených...

Naproti mně ve vlaku si sedl pán. Nezeptal se mě, jestli je tady volno, ale já jsem se na něj ze zvyku usmála a zrovna když jsem chtěla odpovědět, že jo, samozřejmě tu je volno jsem si dala v hlavě facku. Tak moc zblblá jakmile mám v uších sluchátka. Proč je pořád nosím? Letmo se dívám na toho pána,...

Nohy mám křivý a hubený. Ne z mého pohledu. Mně přijdou jen křivý. Nepřijdou mi až tak hubený, jako jsou na některých fotkách. Vlastně se celkově občas na fotkách nepoznávám. Říkám si, že to přece nemůžu být já, nejsem doopravdy takhle malá a tak strašně vysoký čelo přece taky nemám. Aby to nevyznělo blbě, já se fotím ráda. Mám ráda,...

Rozhlížela jsem se okolo, nepoznávala jsem to tam. Po odhaleným břichu mi bloudily ruce, možná že jsem ještě pořád byla dost zmatená z předchozí noci, z lidí a z toho co se všechno stalo. Z toho co všechno se posralo. Zavřela jsem oči, chtěla jsem ať to zmizí. Zpívám si v hlavě pomalou písničku, kterou jsem si právě vymyslela. Chtěla...

V září jsem si koupila nové boty na běhání. Od září jsem běhat nebyla. Vlastně, co si pamatuju, chodila jsem běhat někdy v osmý třídě, předtím než mě odvezli do nemocnice. Těžký soboty i neděle. Teď se rozhlížím po okolí. S nikým z těch lidí co vidím nechci mluvit, ani bych s nimi nenašla společnou řeč. Svazuje mě to...

2019 vnímám jako důležitej rok. Třeba konečně rozvinu svojí osobnost, někam vyrostu. A možná mi konečně vyrostou prsa. Tolik možností.
Nečetla sem to už někde? Jo, každej rok, s jinou číslovkou ve všech mým deníčcích. Nevěřím na novoroční předsevzetí a to je asi ten důvod, proč si je vždycky dám. Tenhle rok, jsem zatím měla spoustu času na to,...

Vylézám z rozpařené vany a chvěju se zimou. Přehazuju si přes ramena ručník a zírám do zrcadla. Dívám se na svojí postavu. Pas mám útlejší než kdy dříve, zdá se, že by se dal vzít mezi dlaně. Žebra mám vystouplá a nebojím se říct, že bych si o pánevní kosti vepředu dokázala zlomit nehet. Proč jsem zase tak hubená? Snažím...